Nejen, že takovéto doklady dokáží o svém držiteli sdělit více informací, než jen běžné průkazky, elektronické občanky mohou navíc fungovat jako jakási vstupenka do světa elektronické státní správy. Například v Malajsii tak občanka slouží zároveň jako řidičák, platební karta, cestovní průkaz či zdravotní knížka, která v případě nehody umožní záchranářům snadno identifikovat například krevní skupinu či alergické reakce. V Česku se zatím o těchto technologiích hodně mluví, praktický dopad je však zatím mizivý. Dále je v tomto směru také Slovensko, které zavedlo elektronické občanky (tzv. eID karty) v loňském roce. Díky těmto průkazům se mohou jejich držitelé také přihlásit ke svým elektronickým schránkám (slovenským obdobám českých Datových schránek). Zatímco v Česku při využívání datových schránek funguje tzv. fikce podpisu, na Slovensku je nezbytné podepsání každé zprávy osobním certifikátem odesílatele. Nelze vyloučit, že na rozdíl od Slováků budeme muset kvůli novému nařízení Evropského parlamentu („eIDAS“[1]) o elektronické identifikaci zažitý způsob změnit.
Při srovnání české a slovenské elektronické státní správy přitom najdeme mnoho podobného. Zatímco Česko spustilo své CzechPOINTy jako jednotná komunikační místa již v roce 2008, Slovensko poskytuje služby „Integrovaného obslužného místa občana“ (IOM) od 1. 6. 2012. Obě řešení odstraňují shodně místní příslušnost vybraných služeb veřejné správy a poskytují vícero služeb občanům na jednom místě. Z pohledu počtu nabízených služeb je Czech POINT lepší (Czech POINT 19 vs. IOM 3), je dostupnější (nalezneme jej třeba v bankách a na zastupitelských úřadech v zahraničí) a je propojen i s ostatními klíčovými centrálními systémy eGovernmentu. Lze ovšem předpokládat, že IOM svou nabídku služeb brzy rozšíří.
Vedle jednotných komunikačních míst představují centrální registry druhou oblast, která navazuje na myšlenku „obíhat mají data a ne občan“. V praxi to znamená, že jedna změna dat (např. změna bydliště) se automaticky promítne ve všech relevantních systémech. Myšlenka dobrá, ovšem její provedení v Česku jaksi kulhalo, registry padaly, nefungovalo jejich propojení, sdílení dat apod. Na Slovensku jsou základní registry ve stavu postupného budování. Dokončeny byly zatím dva z plánovaných tří. I zde má tedy Slovensko šanci poučit se z chyb u nás, nejen co do funkčnosti registrů, ale také co do komunikace s občany, kteří většinou potřebné informace neměli nebo jim nerozuměli. Na Slovensku momentálně startují moderní platformu pro datovou integraci, která vytvoří společnou vrstvu pro řízení referenčních údajů v celé veřejné správě.
V Česku také chybí portál, kde by občan mohl svá data uložená v registrech jednoduše kontrolovat. Slovenský „Ústredný portál verejnej správy SR“ (ÚPVS) toto již umožňuje. Český „Portál veřejné správy“ (PVS) se postupně buduje od roku 2004 a svým zaměřením inklinuje spíše k informativnímu portálu, nikoliv k portálu, ze kterého občan může přímo aktivovat služby veřejné správy. Slovensku se tedy oproti Česku povedlo vytvořit místo, na které bude moci snadno navázat další služby vyžadující autentizaci a autorizaci uživatele.
Právě sdílení dat a služeb je důležitou osou elektronické státní správy. Slovensko proto přistoupilo k budování jakéhosi státního cloudu. Má odstranit obrovský rozsah duplicit, které vznikají z toho důvodu, že většina orgánů veřejné moci si ICT služby řeší samostatně (např. plánování podnikových zdrojů, lidské zdroje, spisová služba, e-mail atd.). Česko v tomto směru zatím pouze připravuje strategii, jak k Government cloudu vlastně přistoupit.
Při bližším pohledu na eGovernment u nás a na Slovensku je jasné, že obě země řeší prakticky shodné potřeby. O nařízeních EU ani nemluvě. Slovensko by se tedy mohlo inspirovat dlouholetou praxí České republiky s provozováním Czech POINTu a Základních registrů. Na Slovensku se podařil projekt Portál, nadějně to vypadá s vládním "cloudem" a pozitivní je také celkový koncepční přístupu k plánování a rozvoji ICT služeb. Neméně důležité pak zůstávají otázky vzájemného sdílení některých ICT služeb a řešení přeshraničních životních situací obyvatel obou zemí. Zkrátka, „obíhat mají data, nikoliv občan“ bez ohledu na to, jestli je v Česku, na Slovensku nebo v Malajsii.
[1] http://www.mvcr.cz/clanek/elektronicky-podpis-dokumenty-narizeni-eidas-bylo-dne-28-srpna-2014-zverejneno-v-urednim-vestniku-eu.aspx